Tehdejší Evropa na Habeš pohlížela náležité svrchu. Pro Francouze šlo o „druhé Maroko" (samozřejmé před jeho ovládnutím Francií): necivilizovaný pseudostát se slabým vladařem, bez škol, se středovékým soudnictvím a s armádou, která vlastně sestává jen z různých band. V Británii se o Habeši nemluvilo jinak než jako o „zemi otroctví", což byla narážka na stále ješté velmi rozšířené otrokářství. A pro Italy kteří se rozhodli Habeš připojit ke svému východoafric-kému impériu, šlo „o poslední nerozřešený problém Afriky". Evropané se shodovali na tom, že z moderních vymožeností lze v Etiopii nalézt pouze to, co je importováno ze zahraničí. V předvečer italského útoku (začal 3. října 1935) mohl být nepomér letectev stéží vétší. Fašisté soustředili na somálských a eritrej-ských letištích celkem 159 letounů. Habešané naproti tomu disponovali jen nečetnými silami - prakticky nulové bojové hodnoty. Méli pouhých 12 letounů, z nichž se v plné operačním stavu nacházely jen tři (další tři byly akceschopné omezené). Stroje různých typů (jedinou skutečné vojenskou konstrukci zastupovalo nékolik Potezů 25, bohužel však nevyzbrojených a velmi olétaných) spíše představovaly sbírku nějakého leteckého muzea. Kulometnou výzbroj nenesl žádný; pro útoky na pozemní cüe byla k dispozici pouhá stovka 10kg pum. Personál tvořilo pár domácích letců (pilotním výcvikem do té doby prošlo pouze šest Habešanů) a směs zahraničních žoldnéřů.
Download from (hotfile.com) or (filesonic.com)
