Letecké boje na pacifickém bojišti zprvu probíhaly ve znamení drtivého nástupu japonského námořního letectva a jeho vynikajících stíhaček Mitsubishi A6M2. Americké armádní letectvo se císařským orlům pokoušelo s dosti rozpačitými výsledky čelit pomocí stíhacích strojů Curtiss P-40 a Bell P-39. Situaci začal měnit až příchod dvoumotorových Lockheedů P-38, které poprvé zasáhly do střetnutí proti Japoncům na podzim roku 1942. Díky velmi dobré stoupavosti, slušné obratnosti, vysoké rychlosti a silné výzbroji se při uplatnění vhodné taktiky dokázaly proti japonskému letectvu prosadit. Důležitý byl vzhledem k rozsáhlosti bojiště také jejich velký dolet. Zvlášť nadšeným příznivcem Lockheedů P-38 byl generál George C. Kenney, velitel 5th AF operující v jihozápadním Pacifiku (Southwest Pacific Area, SWPA). Stíhačky P-47D si naopak nejdříve udělaly jméno na evropském bojišti, zejména při akcích z britských ostrovů. Zde umístěná 8th AF je během roku 1943 ve stále větších počtech používala v roli eskortních stíhaček. Při doprovodech těžkých bombaidérů opakované a také úspěšné měřily síly s německou Luftwaffe. Když nicméně přišly první P-47D na jaře 1943 do Austrálie, velení 5th AF o ně příliš nestálo. Gen. Kenney chtěl Lightningy, co nejvíce Lightningů. Nicméné ty nebyly k dispozici v dostatečných počtech, a tak musel generál vzít zavděk Thunderbolty.
Download from (depositfiles.com) or (filesonic.com)
