Na začátku války tvořily spojenecké síly armády Francie a Velké Británie. Francie od poloviny 30. let 20. století zaostávala, což se projevovalo mimo jiné i tím, že disponovala relativné velkou flotilou stárnoucích, ne-li přímo zastaralých bombardérů, a pokoušela se víceméně bezvýsledně a příliš pozdě nově vybavit modernějšími typy letounů, jakým byl například i nejrychlejší bombardér v roce 1939 Lioré-et-Olivier LeO 451. Boje z května a června 1940, které vedly k porážce Francie, navíc odhalily absolutní nedostatečnost jed-nomotorového denního bombardérů Fairey Battle Britského královského letectva, který byl pomalý, ve vzduchu nemotorný, schopný nést jen malý náklad leteckých pum a zoufale bezmocný proti zdrcující protiletadlové dělostřelecké palbě. Britové také měli tři těžké dvoumotorové bombardéry - Armstrong Whitworth Whitley, Handley Page Hampden a Vickers Wellington, z nichž byl zdaleka nejlepší poslední jmenovaný, jehož neobvyklá geodetická konstrukce krytá plátěným potahem se ukázala být velmi pevná a schopná v boji odolat značnému poškození. Wellington také byl schopen na velkou vzdálenost unést značný náklad pum a kromě toho ještě skýtal nemalé možnosti vývoje.
Download from (depositfiles.com) or (filesonic.com)
